Zdravím všechny, kteří otevřeli můj profil, jedno zda cíleně nebo jen čirou náhodou.

Na úvod bych se měl alespoň ve zkratce představit.

Jmenuji se Carlos a jsem mužský zástupce rasy chodský pes. Mamince Koře jsem se s dalšími sedmi sourozenci narodil 22.4.2013 v Městečku nedaleko hradu Křivoklát. Skoro okamžitě jsem obdržel neoficiální jméno Míšan, které naprosto odpovídalo mému vzhledu. Z celého vrhu jsem byl bezkonkurenčně největší. S brášky a sestrami jsme prožili pohodové dětství v chovné stanici Městecký mlýn, kde jsme měli šanci se setkávat s dalšími místními obyvateli: drůbeží, čuníkem Růženou, manchesterskou teriérkou Nelyou a pokud jsme paní chovatelce zrovna neplenili zahradu, mohli jsme relaxoval pohledem na ptáky, chované ve venkovní voliéře.

První týdny utekly jako voda v potoce, který tekl za plotem zahrady, a přijeli si pro mě noví páníčci. Jelikož patřím k velice společenskému plemenu, ve svém novém domově v Jihlavě jsem si zvykl velice rychle. Ani jsem moc nesmutnil po mámě a svých sourozencích, neboť mi dělal společnost psí kamarád Kazan, skotská dlouhosrstá kolie. Bohužel jsem si ho moc neužil, protože už měl svá nejlepší léta za sebou, ale i za tu krátkou dobu mě stihl poučit o tom, jak se má chovat dorostenec v psí smečce. Já jeho na oplátku proškolil ve sféře stravování. Po té, co jsem mu poprvé vyluxoval misku s večeří, dospěl k závěru, že než si jí přede mnou hlídat, bude lepší její obsah sníst.

Vyšší vzdělání jsem začal absolvovat v psí škole FM Dog v Jihlavě - Hruškových Dvorech pod vedením velice příjemného lektora Miloše, který to s pejsky ohromně umí. Tak se nám tam s páníčky zalíbilo, že po absolvování psí školky jsme postoupili mezi pokročilé a docházíme sem dodnes. Já i oni máme spoustu nových báječných kamarádů. Páníček Petr se během té doby naučil, jak se mnou má zacházet, abych poslouchal k jeho spokojenosti. A ve svém úsilí je poměrně úspěšný, takže jsme spolu složili již šest zkoušek. Pokud nás to bude bavit, možná časem přibudou i nějaké další. Pro mě je to docela zábava, alespoň nemám čas se nudit a vymýšlet lumpárny.

Co se týká výstav, v těch jsem se moc nezhlédl a absolvoval jsem jen ty nejnutnější. Svod a dvě klubové výstavy, abych se mohl zúčastnit bonitace. Při příležitosti 25.let klubu jsem se nechal přesvědčit k účasti na Evropské výstavě chodských psů v Chodské Lhotě. Všichni mi tvrdili, že jsem fešák, tak bylo škoda to nezkusit. Povedlo se a mým jediným drobným nedostatkem je moje výška 57 cm, která je na horní hranici limitu. Z 61 soutěžících v mé kategorii jsem skončil s hodnocením V4, což beru jako velký úspěch.

Otcem jsem se poprvé stal v červnu 2015. K dnešnímu dni mi již dvacetsedm kluků a dvacet slečen říká táto. Většínu svých dětiček jsem v jejich útlém věku navštívil, ale mnohé s největší pravděpodobností již nikdy neuvidím. Proč? Protože pět mých potomků našlo domov až v dalekém Holandsku, v rodinách či ve středisku pro výcvik asistenčních psů. Děti Reginky se narodili ve Francii a fenečka Bella od Akirry odcestovala za oceán do Kanady. 

                                                                                                                                                            Aktualizováno: 26.9.2020